Jihočeský kraj vznikl, stejně jako ostatní kraje, na základě ústavního zákona č. 347/97 Sb. o vytvoření vyšších územních správních celků. Zahrnuje území 7 okresů a patří mezi nejkrásnější části naší republiky.
Jižní Čechy patří díky své geografické poloze a přírodním podmínkám k územím, kde se již v dávné minulosti začala objevovat první osídlení. Do původně zemědělské oblasti s tradičním rybníkářstvím a lesnictvím vstoupila na počátku 20. století průmyslová výroba. Atraktivitu přírodního i kulturně historického bohatství kraje podmiňuje rozvoj cestovního ruchu. Příhraniční charakter regionu se v posledních letech stal jeho předností, neboť přináší možnost spolupráce se sousedícími zeměmi Evropské unie.

Území Libereckého kraje se rozkládá na severu České kotliny a pokrývá východní část Lužických hor, Jizerské hory a západní Krkonoše s Krkonošským podhůřím. Severní hranice je současně i státní hranicí, v délce 20km přiléhá k této hranici SRN - spolková země Sasko - okres Löbau-Zittau, 130km tvoří hranice s Polskem - Dolnoslezským vojvodstvím. Východním sousedem je kraj Královehradecký, na jihu leží kraj Středočeský a na západě kraj Ústecký, se kterým od roku 1960 tvořil jeden kraj - Severočeský. Rozloha Libereckého kraje 3.163km2 je 4,01% rozlohy ČR, a to je druhá nejmenší rozloha po hlavním městě Praze.Lesní pozemky pokrývají téměř 44% celkové plochy kraje (o třetinu víc než průměr ČR), což je nejvíce ze všech krajů. Zemědělské půdy je necelých 45% (nejméně mimo hlavního města Prahy), plocha orné půdy s 23% rozlohy je druhá nejmenší před posledním krajem Karlovarským. Nejvyšším bodem kraje je 1.435m vysoký vrchol Kotel nedaleko Harrachova v okrese Semily, nejnižší bod 208 m n.m. leží v okrese Liberec. Liberecký kraj je složen ze 4 okresů (Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily) a 216 obcí s 429 012 obyvateli (k 1.1.2000). Největším městem je sídlo kraje s počtem obyvatel 99 588 - to je 23,2% obyvatel kraje. Liberec tak je čtvrtou největší krajskou metropolí ze 12 krajů ČR bez hl. m. Prahy a Středočeského kraje. Nejmenší obcí jsou Blatce v okrese Česká Lípa se 41 obyvateli. /Zdroj: ČSÚ - regionální portréty/

Ostravský kraj vznikl 15. května 2000 na základě zákona číslo 129/2000 Sb. a zahrnuje území Bruntálska, Frýdecko-Místecka, Karvinska, Novojičínska, Opavska a Ostravy. Od 31. května 2001 platí nový ústavní zákon číslo 176/2001 Sb., který změnil název na Moravskoslezský kraj. Kraj má rozlohu více než pět tisíc km² a dělí se na 22 správních obvodů, ve kterých žije více než 1,2 milionu obyvatel. Na západě se nachází pohoří Hrubý Jeseník, jehož dominantou je nejvyšší hora Moravy, Praděd (1491 m. n. m.). Na jihovýchodě je kraj ohraničen pohořím Beskydy, jehož nejvyšší horou je Lysá hora (1323 m. n. m.). Na území kraje se nachází městské památkové rezervace (Nový Jičín, Příbor, Štramberk), zámky (Fulnek, Hradec nad Moravicí, Kravaře, Raduň), hrady (Hukvaldy, Sovinec, Starý Jičín), arboretum (Nový Dvůr u Opavy) a lázeňská sanatoria (Darkov, Klimkovice). Historicky prvním hejtmanem byl zvolen ing. Evžen Tošenovský, který předtím zastával funkci primátora města Ostravy. Ostrava je sídelním městem hejtmanství, jehož budova se nachází na ulici 28. října 117. Znak kraje je tvořen čtyřmi poli, přičemž v prvním je slezská orlice, ve druhém moravská orlice, ve třetím je znak sídelního města a ve čtvrtém poli najdeme po půli znaku Těšínského a Opavského knížectví. Kraj ho oficiálně užívá od 9. ledna 2003.

Hlavní město České rupubliky, zároveň i největší město státu, má zhruba jeden a čtvrt milionu obyvatel a rozlohu cca 500 km čtverečních. Město je rozděleno na 22 městských částí, které mají samostatné odkazy v podkategorii Mestske_casti.
Praha je velice oblíbený cíl turistů, a to pro svou historii a památky, ale i pro bohatý kulturní a společenský život.
Mezi nejvýznamnější památky patří Pražský hrad, Vyšehrad, Staroměstské náměstí s radnicí, Karlův most, Královská cesta, která vede od Prašné brány až na Hrad.

Pražský hrad
Podle archeologických průzkumů a nejstarších písemných pramenů se soudí, že Pražský hrad založil kolem roku 880 kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců.
Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z hlíny a kamení. První zděnou stavbou byl kostel Panny Marie. Další kostely, zasvěcené svatému Jiří a svatému Vítu, byly založeny v první polovině 10. století.
Od 10. století byl Pražský hrad nejen sídlem hlavy státu, knížete a později krále, ale také nejvyššího představitele církve, pražského biskupa. Také první klášter v Čechách byl založen na Pražském hradě, při kostele svatého Jiří pro řeholi benediktýnek.
V hlavním hradním kostele, jímž byla od 11. století bazilika svatého Víta postavená v místě původní rotundy, byly uchovávány relikvie světců, zemských patronů: svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Klášter kostela pražského byl od 10. století významnou vzdělávací a kulturní institucí.
Dobou rozkvětu bylo pro Pražský hrad období vlády krále a později císaře z rodu Lucemburků, Karla IV. (polovina 14. století). Pražský hrad se poprvé stal císařskou rezidencí, sídlem panovníka Svaté říše římské.
Velkoryse byl přebudován královský palác a posíleno opevnění. Podle vzoru francouzských katedrál začal vyrůstat gotický chrám svatého Víta.
Ještě za vlády Karlova syna Václava IV. pokračovala výstavba Hradu. Husitské války a následující desetiletí, po něž Hrad nebyl obýván, způsobily chátrání hradních budov a opevnění. Další příznivá doba nastala po roce 1483, kdy se král z nové dynastie Jagellonců opět usídlil na Hradě. Spolu s novým opevněním byly vystavěny obranné věže na severní straně (Prašná věž, Nová bílá věž a Daliborka). Architekt opevnění, Benedikt Ried, přestavěl a rozšířil i královský palác: velkolepý Vladislavský sál byl největším světským klenutým sálem tehdejší Evropy. Jeho velká okna jsou považována za jeden z prvních projevů renesančního slohu v Čechách.
Králové další dynastie na českém trůnu, Habsburkové, zahájili přestavbu Hradu v renesanční sídlo. Dobovému vkusu odpovídalo, že jako první byla založena Královská zahrada, v níž byly v průběhu 16. století budovány stavby sloužící zábavě: letohrádek, míčovna, střelnice, lví dvorek. Postupně byla upravena katedrála a královský palác. Nové obytné budovy se začaly stavět na západ od Starého královského paláce, podél jižní hradby.
Přestavba Hradu vyvrcholila za vlády Rudolfa II. Císař se na Pražském hradě natrvalo usídlil a začal jej proměňovat v důstojné a velkolepé středisko říše, přitažlivé pro diplomaty, umělce i vzdělance. K umístění svých bohatých uměleckých a vědeckých sbírek založil císař severní křídlo paláce s dnešním Španělským sálem.
Pražská defenestrace v roce 1618 zahájila dlouhé období válek, během nichž byl Pražský hrad poškozen a vyloupen. Pro pobyt panovníka byl využíván jen výjimečně a přechodně.
Ve druhé polovině 18. století byla provedena poslední velká přestavba Hradu, která jej proměnila v reprezentační sídlo zámeckého typu. V té době však byla hlavním městem říše Vídeň a Praha měla jen provinční ráz. Hrad postupně chátral a jeho umělecké poklady byly ochuzeny rozprodejem zbytků rudolfínských sbírek.
Po své abdikaci v roce 1848 si Pražský hrad vybral jako své sídlo císař Ferdinand V. Při této příležitosti byla přestavěna kaple svatého Kříže na II. nádvoří. Pro chystanou, ale neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. byl upraven Španělský sál a Rudolfova galerie.
Velkou stavební akcí byla dostavba katedrály, která však nebyla podnícena panovníkem, ale vlasteneckou Jednotou pro dostavění chrámu sv. Víta. Katedrála byla dokončena v roce 1929.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu. Nutné úpravy byly v roce 1920 svěřeny slovinskému architektu Josipu Plečnikovi.
Také dnes probíhají rekonstrukce a úpravy areálu Pražského hradu. Nejde přitom jen o nutnou stavební údržbu. Základním cílem je otevírat areál Pražského hradu příchozím. Po roce 1989 tak byly zpřístupněny mnohé dosud uzavřené prostory např. Královská zahrada s Míčovnou, jižní zahrady, Císařská konírna, Tereziánské křídlo Starého královského paláce.
Pražský hrad je dnes kromě sídla hlavy státu také významnou kulturní a historickou památkou. Na Pražském hradě jsou uchovávány korunovační klenoty, pozůstatky českých králů, vzácné křesťanské relikvie, umělecké poklady a také historické dokumenty. V jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zem. Pražský hrad je tedy zhmotněním historické tradice českého státu, spojení současnosti s minulostí.

Středočeský kraj jako vyšší územně samosprávný celek byl vytvořen v roce 2000. Na rozdíl od ostatních krajů nemá své sídlo umístěno na vlastním území, ale na území jiného kraje, Hlavního města Prahy. Středočeský kraj se svojí rozlohou řadí k největším krajům a patří mezi čtyři kraje, na jejichž území žije více než 1 milion obyvatel. Území Středočeského kraje vymezuje 12 okresů, v nichž se nachází více než tisíc obcí. Každé z okresních měst kraje je svébytným a významným historickým, kulturním a ekonomickým centrem stejně tak jako celý Středočeský kraj.

Historie
Stopy lidského osídlení na území Středočeského kraje pochází již z mladší doby kamenné. Nejstarší nálezy z okolí Berouna se datují do doby před 1,5 mil. let. Z doby 2 000 až 1 500 let před n.l. pocházejí nálezy tzv. únětické kultury z Únětic či z Polep u Kolína. Kovízská kultura, nazvaná podle naleziště u obce Knovíz blízko Slaného, je řazena do období od 13. do 7. století př. n.l. Přibližně v 2.-1. stol. př.n.l. vstoupili na české území Keltové a podle keltského kmene Bójů byl také odvozen latinský název Čech - Bohemia. Keltská oppida byla například na vrchu Závist nad Zbraslaví v okrese Praha - Západ nebo ve Stradonicích na Berounce. Na území Středočeského kraje se nachází místa, která jsou nerozlučně spjata s historií jak České republiky, tak českého národa jako takového. Náš kraj je totiž téměř totožný s územím českého státu za vlády patrona zemí Českých sv. Václava. S významnými událostmi ranného středověku se pojí jména středočeských sídel jako Libice, Stará Boleslav, Levý Hradec a Budeč. Významnou úlohu sehrál také Sázavský klášter jako významné středisko kultury a písemnictví. České groše ražené v Kutné Hoře byly oblíbeným platidlem v celé tehdejší střední Evropě. Se slavnou dobou panování Karla IV. se pojí hrady Karlštejn a Křivoklát. Konec husitské revoluce v první polovině XV. století nám připomíná dějiště poslední bitvy Táboritů u Lipan či zřícenina hradu Sion u Kutné Hory. Také významný politik doby pohusitské, český král Jiří, pocházel z Poděbrad ve středních Čechách. U Kolína se v roce 1757 udála významná bitva sedmileté války. Za zmínku také stojí poslední ozbrojený konflikt II. světové války v Evropě, který se odehrál 11.5.1945 u Milína na Příbramsku.

Kraj Vysočina má centrální polohu v rámci ČR. Jeho povrch je tvořen pahorkatinami a vrchovinami Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším bodem kraje je vrch Javořice (837 m n. m.) v Javořické vrchovině. Území kraje je pramennou oblastí významných českých a moravských řek. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským. Pouze další dva kraje (Praha a Středočeský) mají vnitrozemskou polohu a jejich hranice se nedotýká státní hranice ČR. Jižní část kraje však zasahuje do pásma podél hranice s Rakouskem; proto také byly okresy Jihlava a Třebíč zařazeny do programu přeshraniční spolupráce (Phare CBC).